V předchozím komentáři jsem se věnoval stručnému hodnocení české účasti na EURO 2012, ale nesmím zapomenout na čtvrtfinálové utkání s Portugalskem, které způsobilo, že můžeme bilancovat. Přesněji řečeno bilancování způsobila porážka českého výběru 0:1.
Vzhledem k průběhu utkání se určitě nenajde nikdo, kdo by nesouhlasil s názorem, že Portugalci vyhráli zaslouženě. Jenže tohle konstatování mně nestačí, pokusím se okomentovat utkání trochu podrobněji.
Při zjištění, že naším soupeřem bude Portugalsko mě hned napadlo, že pro jakékoliv české mužstvo je nejméně příjemným soupeřem ten, který nedělá nevynucené chyby, který zkrátka naprosto přirozeně ovládá míč a my proto běháme více bez míče, než s míčem. K těm patří například Turci, Chorvaté, všichni Jihoameričané, Španělé a také Portugalci. Naopak lépe se nám hraje s týmy z Britských ostrovů, Skandinávie, Belgie, ale také třeba s Německem. Proto bych v případě výběru soupeře do čtvrtfinále nevolil Portugalsko a tušil jsem, že to bude pro náš tým náročné, a že můžeme postoupit jen s velkou dávkou štěstí, které měl náš tým se stejným soupeřem na EURO 1996 v Anglii. I před čtyřmi roky ve Švýcarsku jsme jim ve skupině podlehli 1:3. Bohužel se můj odhad potvrdil.
Potvrdil se nejen výsledkem, který znamenal pro naše fotbalisty konec na EURO 2012, ale i průběhem utkání. Jako u každého utkání našeho týmu i z utkání s Portugalskem mám k dispozici analýzu firmy Panini, která dojem, zřejmý na první pohled, potvrdila. Těch čísel je velké množství, ale já v tomto komentáři použiji jen ta nejzásadnější.
V médiích jsem si přečetl, že šokem pro všechny bylo nasazení plzeňského mladíka Daridy do základní sestavy. Já bych to viděl spíše na povzdech konečně se k tomu trenér Bílek odhodlal. V hodnocení obou variant za zraněného Rosického, tzn. Kolář nebo Darida, jsem se od začátku vyjadřoval na svých webových stránkách i v deníku Sport ve prospěch Daridy. Je to totiž komplexní hráč, skvělý fotbalově i kondičně, nebojí se ani „černé“ práce pro tým, má vynikající zakončení střelou ze střední i větší vzdálenosti. Kolář má z těchto předností jen dobrou techniku a fotbalovost. To ovšem v dnešním špičkovém mezinárodním fotbalu nestačí. Na první pohled je předností Koláře ve srovnání s Daridou jeho větší zkušenost, ale na Daridovi je vidět, že přehnanou nervozitou zcela jistě netrpí, což je v jeho věku 21 let obdivuhodné. Pro toto všechno mě jeho výborný výkon nepřekvapil, ovšem velmi mě překvapilo jeho střídání už v 61. minutě utkání. Pokud neměl zdravotní problém nebo se sám nehlásil o střídání z důvodů enormního úbytku sil, tak to považuji za trenérovu chybu. Na střídání bych na hřišti v tu chvíli viděl jiné adepty. Tím největším byl zkušený Plašil, který evidentně „mlel z posledního“.
První poločas bych nazval fotbalovými šachy. Bylo znát, že naši hráči vědí, kde je největší síla soupeře, že jsou na ni dostatečně připraveni. Tou silou byla obě křídla Nani a zejména Ronaldo. Prvních třicet minut si naši krajní hráči na obou stranách věděli rady, vzájemně si pomáhali, nedávali jim moc prostoru a nenechali jmenované hráče rozběhnout se s míčem. Oba, Nani i Ronaldo, z toho byli evidentně nervózní. Proto si v období od 10. do 20. minuty vyměnili strany. Ani toto jim nepomohlo, opět je naši hráči dokázali uhlídat. Proto asi od 30. minuty nastala další změna v jejich hře. Stále více si hledali prostor ve středním koridoru hřiště, sbíhali si pro míče do prostoru našich stoperů. Všechny nebezpečné situace pro naši branku od Ronalda byly realizované právě z tohoto místa a padla tak i jeho vítězná branka v 79. minutě.
Ta byla vyvrcholením změny strategie Portugalců. Podobně, jako naše mužstvo s Polskem, dokázali Portugalci ve druhém poločasu vystupňovat tempo. Posunuli svoje těžiště hry ve srovnání s prvním poločasem o devět metrů nahoru. Křídla sbíhala do středu, uvolňovala prostor krajním obráncům a klíčovým hráčem se stal středový hráč Moutinho. My jsme jen běhali bez míče, snažili se vykrývat prostory, ale postupně jsme evidentně ztráceli síly a nestíhali zachytávat kombinace ani pohyb hráčů Portugalska. Logicky jsme neměli sílu ani k protiútokům a přišel i trest v podobě branky Ronalda.
Do konce utkání zbývalo 11 minut plus nastavení. Proto jsem očekával okamžité střídání dvou čerstvých hráčů. Jenže se střídalo jen jednou, až v 86. minutě šel na hrot Pekhart, třetí střídání trenér Bílek nevyužil. Přitom Plašil opravdu sotva chodil, ale na lavici se posadil Hübschman.
Na závěr několik čísel, která potvrzují nadvládu Portugalců v tomto utkání:(první je Česko)
Procento držení míče : 41 : 59
Počet střel na branku : 2 : 20
Do prostoru branky : 0 : 7
Šance na gól : 0 : 10
Spousta dalších čísel odpovídá těm uvedeným. Týká se to počtu přihrávek, centrů, prostoru, kde se hra pohybovala nejvíce atd.
Na závěr moje důležitá poznámka. Z hodnocení čtvrtfinále s Portugalskem by mohl vzniknout dojem, že náš tým na EURO 2012 zklamal. Je to právě naopak. Čtvrtfinále je velký úspěch. Jen si musíme vyhodnotit věci pozitivní i negativní. Třeba proč naši hráči nevypadali v posledním utkání dobře kondičně, ve srovnání třeba s Ronaldem, který v sezóně sehrál podstatně více a těžších utkání, než naši hráči.
Čvn
23
2012