Ve svém posledním komentáři, věnovanému závěrečným dvěma kolům naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus lize, jsem typoval za letošního mistra ligy pražskou Spartu, protože dvakrát vyhraje. Po středečním předposledním kole už všichni víme, že Sparta to nebude.
Můj největší favorit totiž neporazil na Julisce pražskou Duklu (remíza 1:1) a v kontextu s výhrou Liberce v Jablonci a Plzně doma s Příbramí už se na první místo nemůže protlačit ani teoreticky. Pokud je vám divné, proč jsem rád, že jsem se mýlil, pokusím se to vysvětlit.
Ve fotbalu se pohybuji celý život a z toho mnoho sezón i v první lize. Nejdříve jako fotbalista na prvoligovém trávníku, potom jako člen klubu, který první ligu hrál a já v něm působil na mnoha postech, včetně asistenta trenéra a vedoucího prvoligového týmu nebo sekretáře klubu. Tím klubem byla Sigma Olomouc. Do tohoto výčtu patří také především mé působení v české nejvyšší soutěži na postu hlavního trenéra v Jablonci, Zlíně, Opavě a Olomouci. Během těchto mnoha let jsem byl týden co týden konfrontován se svými úspěchy i neúspěchy, což je ve sportu věc naprosto normální a musí se s ní počítat. Během těchto mnoha let jsem vnímal, stejně, jako všichni ostatní objektivní aktéři ve fotbalovém hnutí, určitého zvláštního postavení Sparty Praha. Sparta byla nejen roky nejúspěšnějším klubem, ale také nejmocnějším. Všude na významných fotbalových postech měla „svoje“ lidi a na hřišti to bylo vidět. I proto byla tak úspěšná a získávala tituly jako na běžícím pásu. A z těchto zkušeností také vycházel můj typ na mistra ligy. A proč jsem vlastně rád, že jsem se mýlil? Protože se i tady ukázalo, že už Sparta není tak „všemocná“, a že si musí všechno vybojovat na hřišti, jako ostatní a nedostane nic „zadarmo“. V každé zahraniční ligové soutěži jsou tzv. vlivnější kluby (Barcelona, Real Madrid, Bayern Mnichov, Manchester United a další) a ti ostatní. Jenže u nás patřil dlouhá léta mezi ty vlivnější jen jeden klub a tím byla Sparta Praha. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že si budou někdy všechny kluby rovny, ale ukazuje se, že na rozdíl od minulosti, je jich v naší lize více. Momentálně k nim patří určitě Plzeň, Liberec, Mladá Boleslav, Jablonec a možná ještě někdo další. A to je dobře.
A na co se těším v zítřejším posledním prvoligovém kole? Odpověď je jednoduchá a shodneme se na ní zcela jistě všichni. Na skvěle načasované finále celého 30-ti kolového dramatu, kdy se v Liberci rozhodne v přímém souboji s Plzní o mistru ligy. Pokud bych měl znovu typovat, tak věřím více Viktorii Plzeň. Proč tomu tak je? Její hráči jsou zocelení z klíčových fotbalových bitev z letošní cesty pohárovou Evropou. Navíc hrají na hřišti soupeře a tam jim to náramně svědčí. Takhle rozdané karty vyhovují jejich hernímu stylu zaměřenému na rychlý protiútoku. Proti tomu sice stojí argument, že Liberci stačí k zisku titulu remíza, a proto bude hrát zezadu. Jenže mám pocit, že takto liberečtí hrát neumí a budou hrát také dopředu i díky tlaku vyprodaného stadionu.
Občas se přistihuji, že Plzni fandím i proto, že jsem za tehdejší Škodu Plzeň v letech 1977-1980 hrál, ale to byla úplně jiná Plzeň. Nejhezčí vzpomínku mám na naše tehdejší vítězství nad Spartou 2:0. Jinak přeji titul oběma trenérům zítřejšího gambrinusligového finále. Jarda Šilhavý i Pavel Vrba jsou výborní trenéři, přitom skromní. Všechno si museli ve své trenérské kariéře vybojovat, nic nedostali zadarmo, jako jiní trenéři, pocházející ze Sparty (vidíte i tady se mi ta Sparta připletla). Pavel je rodákem z Hané a Jarda mým dávným spoluhráčem z Plzně . Obou si moc vážím, profesně i lidsky.
Snad jen na doplnění si dovolím připomenout, že jednu tajenku jsem v předchozím komentáři vyluštil dobře. Že Baník Ostrava se zachrání a sestoupí Bohemians Praha. Jenže to byla, podle tzv. zaručených kuloárových informací, k vyluštění jedna z nejlehčích tajenek…
Kvě
11
2012