V posledním svém komentáři jsem se zabýval problematikou tzv.“anglických týdnů“ a tvrdil jsem, že v souboji týmu s „anglickým“ týdnem s týmem, který se na toto utkání připravuje celý klasický týden je ve výhodě ten druhý.
Také jsem tvrdil, že je to teoreticky zcela logické, což by potvrdili odborníci z oborů psychologie a fyziologie. Také jsem uvedl statistiku týmu Plzně v procentuální úspěšnosti v prvoligových utkáních v „anglickém“ a v klasickém týdnu. K tomu všemu jsem ještě vyhlásil předem test, ve formě úspěšnosti špičkových týmů Bundesligy s „anglickým“ týdnem proti soupeřům s klasickým týdenním cyklem. A jaký je výsledek testu?
Troufám si tvrdit, že mi dal za pravdu. Bayern Mnichov, tým, který je momentálně ve vynikající formě a svými posledními výsledky (v lize Hoffenheim 7:1 a Hertha 6:0, k tomu Liga mistrů s Basilejí 7:0) sice zvítězil doma s Hannoverem 2:1, ale vzhledem k formě posledních týdnů a kvalitě kádru poměrně těsně. Borussia Mönchengladbach dokonce na svém stadionu prohrála (poprvé v letošním ročníku) s Hoffenheimem 1:2. Za zmínku stojí také fakt, že oba favorité v utkáních vedli a branky inkasovali až v poslední čtvrthodině. Logicky se nabízí vysvětlení s úbytkem sil po náročném pohárovém utkání s prodloužením uprostřed týdne. Ono se totiž nejen nabízí, ono je skutečnou příčinou těchto výsledků. Jen by mě v této souvislosti zajímal názor věčného kritika české ligy Ládi Vízka. Jenže on určitě moje webové stránky nečte a i kdyby, tak více by zcela jistě věřil štamgastům ve své hospodě Kozlovně.
Co dále mě zaujalo v naší nejvyšší soutěži? Určitě situace na špici tabulky, kde Liberec nepříjemně dotahuje Spartu. Ukazuje se, že zvyšující se tlak na její hráče ovlivňuje atmosféru v kabině. Důkazem je, podle mého názoru, nazlobená reakce útočníka Kweukeho, kterému se evidentně nezamlouvalo, že musí střídat. Přesto, že Marek Matějovský, kapitán Sparty, do mikrofonů tvrdil, že mají vše ve svých rukou a jsou v klidu, tak pravda je určitě jiná. Jenže postupně se nervozita může projevit i u jejich pronásledovatele Liberce. Konečně totiž přiznali jasnou věc, že hrají o titul a to přináší tlak.
K nervozitě v kabině Sparty může přispívat také, kromě nepřesvědčivých výkonů, i fakt, že mladá krev dostává stále více šancí v základní sestavě, významně se podílí na vstřelených brankách, což je samozřejmě na úkor některých zkušených fotbalistů. Mám s touto situací jednu podobnou zkušenost z roku 1997-1999 v Olomouci. Tam to dopadlo odvoláním obou trenérů (jedním jsem byl já) díky obavě starších hráčů o ztrátu svých teplých pozic. Těmi mladými byli tenkrát Ujfaluši, Heinz, Stejskal, Krohmer, König, Švestka) a podobně, jako ve Spartě, se výrozným způsobem podíleli na úspěších mužstva. Ty zkušené jmenovat nebudu, ale jim by se líbilo, aby mladí dělali výsledky, oni by měli měli mít nejvyšší platy (jsou přeci zkušení) a trenér by měl mladé neustále buzerovat, protože jsou přeci mladí. V případě Sparty jen odhaduji a trochu spekuluji a až čas ukáže, jaká je skutečnost. Ve Spartě je situace jiná jen v tom, že nová strategie klubu směrem k mladým perspektivním hráčům je striktně daná majitelem a vedením, takže tady „rebelové“ nemají žádnou šanci. I díky novému a tím i soudržnému realizačnímu týmu. To v Olomouci tenkrát také chybělo.
I díky této mojí zkušenosti bude pro mě velmi zajímavé sledovat další vývoj ve Spartě.
Posledním postřeh z 22.kola patří Jablonci a jeho trenéru Komňackému. Překvapil mě totiž bezkrevný výkon ještě nedávného adepta na evropské poháry a vyjádření trenéra ve smyslu, že tým zřejmě potřebuje okysličit v hráčském kádru i na postu trenéra. Vyznělo mi to docela odevzdaně a nepřekvapilo by mě, kdyby v Jablonci trenér nedokončil sezónu a dokončil ji tam trenér, kterého si pan Pelta vybere pro příští sezónu. V této souvislosti si mě napadá jedna zajímavá paralela. Trenér Komňacký získal mistrovský titul s Baníkem Ostrava. Asistenta mu dělal Pavel Vrba (já mu dělal na jaře „sledovačky“ soupeřů). Po sezóne asistenta Vrbu klub odvolal (byl se za mnou poradit, zda má přijat nabídku Púchova a já mu na to řekl, že jsem olomouckým srdcařem a dopadl jsem stejně. Také mě po 17-ti letech služeb připravili o práci. Dokázal jsem se nakonec prosadit, takže je to možná také šance pro něj. Jak ji využil dnes všichni víme) a bez Vrby hrál o záchranu a Frantu Komňackého odvolali. V Jablonci před několika týdny také přišel o asistenta Jožku Webera (toho jsem zase po příchodu do Jablonce jako hráče oživil na dalších pět let, když ho trenér Hřebík odepsal) a Jablonec tápe. Další „ostravský“ krok bych trenérovi ovšem nepřál, i když to vypadá, že se docela již těší na návrat zpět na Moravu.
Bře
26
2012