Řeč je o naší nejvyšší fotbalové soutěži Gambrinus lize. Po úvodních kolech se situace dramatizuje ve vrchních i dolních patrech tabulky a to je dobře. Snad budou více zaplněné i tribuny na stadionech a o tom to přeci je.
Na čele prvoligové tabulky figurovala po podzimu s luxusním náskokem šesti bodů pražská Sparta. Jenže momentálně je náskok jen body tři, navíc se do hry o medaile ziskem plného počtu 9 bodů přihlásila i Mladá Boleslav. Před začátkem jara jsem byl zvědavý na „novou“ Spartu a na to, jak zvládne Viktoria Plzeň těžký začátek s dvěma souboji v Evropské lize se Schalke 04. Dnes už víme, že „nová“ Sparta zatím očekávání nenaplnila a Viktorka zazářila v obou utkáních s německým soupeřem a jasně přehrála Spartu i na Letné. Tomuto šlágru jsem věnoval předchozí dva komentáře. Momentálně to tedy vidím tak, že boj o mistra i o účast v evpopských pohárech se přitvrdí a to nejen na hřišti. Plzeňští se teď mohou soustředit jen na jednu soutěž (kromě Česká pošta poháru). Navíc se snad definitivně rozhodlo, že jejich trenér Pavel Vrba zůstane jejich trenérem i nadále, což je také důležitý signál k tomu, že pro zisk titulu udělají maximum. O formě jednotlivých adeptů na tyto příčko možná napoví skutečnost po třech kolech na jaře: Sparta 3, Liberec 6, Plzeň 7, Jablonec 5 a Mladá Boleslav 9.
Na konci prvoligové tabulky to doslova vře. Podle původních předpokladů je i po třech kolech na jaře jasným sestupujícím Žižkov, ale k otázce, kdo bude tím druhým, se odpověď hledá docela těžko. Největší aspiranti, moravské týmy Sigma Olomouc a Baník Ostrava bodují a nebezpečně se přibližují k ostatním. Nečekaně bodují i České Budějovice, takže se zdá, že skupina ohrožených se rozšiřuje. Momentálně o Bohemians 1905 (proto také včera odvolali trenéra) a moc daleko do skupiny o sestup nemá ani další moravský klub Slovácko a Slávia Praha. Poslední dva i díky momentální formě. Pokud jde o formu jednotlivých týmů z této skupiny, tak za všechno hovoří počet bodů po třech jarních kolech: Olomouc 7, Ostrava 4, České Budějovice 5, Bohemians 0, Slávia 2, Slovácko 0. Je pravda, že všechny týmy neměly stejné soupeře a někdo hrál dvakrát doma a někdo jen jednou. Jenže i tak bezbodový začátek negativně zapůsobí na sebevědomí hráčů. To platí zcela určitě o Slovácku a Slávii, v Bohemians to může zmírnit nový trenér. Naopak se sebevědomí určitě zvedlo v Olomouci, Českých Budějovicích a v Ostravě. Tam i díky příchodu nových majitelů, kteří díky regionální příslušnosti budou mít více pochopení v orgánech města a regionu, což je v dnešní době nutnost. Jak to vypadá, když místní politici pochopení nemají se ostravští přesvědčili v předchozím období, kdy majitelé pocházeli z Prahy.
Je téměř jisté, že s přibližujícím se koncem soutěže a zvyšující se dramatičností se budou objevovat i stížnosti na výkony rozhodčích. Někdy oprávněné, někdy jen z pocitu frustrace nad nevydařeným utkáním. Komise rozhodčích je bude často obhajovat, protože rozhodčí má v dnešním fotbalu možnost mnoho situací vyřešit jako porušení pravidel i stejnou situaci tzv.“pustit“ a má v obou případech pravdu. Výklad pravidel je zkrátka velmi pružný. Jiným případem byl ovšem rozhodčí Kovařík ve vzpomínaném šlágru Sparta – Plzeň. Herecké představení Pilaře jsem i já v reále vnímal jako jasnou penaltu, takže bych tuhle chybu rozhodčího pochopil. Pilař se zřejmě křižujícího Jarošíka tak lekl, že strachy nadskočil a tím penaltovému faulu zabránil, ale pád k tomu přidal navíc. Mimochodem se jednalo o filmování a nikoliv o simulování, jak někdy milně zaměňujeme. Simuluje hráč, kterému nic není a skácí se jako mrtvý, nechá se odnést na nosítkách a pár vteřin vysprintuje zpět na hřiště. Filmuje ten, kterého se soupeř nedotkne a on padne jako podťatý, viz.Pilař.
Zcela jiným případem chyby rozhodčího byl doslova „kung-fu“ zákrok Zápotočného, i když původní úmysl to nebyl. Jen přiběhl do souboje o zlomek vteřiny později, než bylo třeba. Což ovšem pravidla nerozlišují. Měla následovat jasná žlutá karta. Nikdo mi nevymluví, že rozhodčí si rychle uvědomoval, že by to byla karta druhá a musel by hráče vyloučit. A toho se lekl. Nabízí se něco o korupci. Já si to ovšem nemyslím. Za tímto nesprávným rozhodnutím nebyly peníze, ale obyčejný lidský (vlastně rozhodcovský) strach z toho, že pokazím tak důležité utkání. A to je právě to, co mi na našich rozhodčích vadí. Oni si nevěří, a proto rozhodují alibisticky tak, aby naštvali co nejméně lidí. Proto nemají autoritu a na mezinárodní scéně paběrkují. Jasně, jejich postavení v Evropě se zlepšilo, ale to hlavně nominací slečny Damkové do Komise rozhodčích UEFA.
Bře
07
2012