Tak jsme si jistě všichni oddechli. Všichni, kterým záleží na našem českém fotbalu. Po předchozích zkušenostech z výsledků a hlavně výkonů našeho mužstva, byla naše fotbalová veřejnost nespokojená a já si myslím, že oprávněně. Přípravná utkání naši reprezentanti evidentně neberou vážně (Chorvatsko, Norsko) a v utkáních naší kvalifikační skupiny jsme si vybojovali druhým místem baráž, ale způsob hry nebyl opravdu nic atraktivního.
Včera večer to byla ovšem zcela jiná jízda. Naše reprezentace porazila, v prvním utkání baráže o účast na EURO 2012 v Polsku a Ukrajině, Černou Horu 2:0, což je do úterní odvety velmi nadějný výsledek. Jen nadějný proto, že nás čeká odveta na horké černohorské půdě, ale prohrát o tři branky bychom tam neměli. Také především proto, že naše vítězství nebylo dílem nějaké náhody nebo štěstí, ale výsledkem velmi dobrého výkonu. Zkrátka jsme byli lepší.
Na našich hráčích bylo vidět, že si uvědomují důležitost tohoto souboje a podle toho vypadalo jejich zaujetí, nasazení, týmové myšlení, zkrátka dali do utkání všechny svoje síly a schopnosti.
Při sledování přímého přenosu bylo evidentní, jak důležitou a pozitivní roli v mužstvu sehrávají plzeňští hráči Jiráček a Pilař. Tvoří novou, hladovou krev týmu a je dobře, že trenér Bílek po určitém váhání postupně hráče úspěšného týmu z Plzně do reprezentace zařazuje. K nim bych určitě zařadil pravého obránce Gebreselassi a útočníka Pekharta. Jsou okysličením stojatých vod v týmu a je to i dobrým vysvědčením pro Gambrinus ligu. Dalšími hráči Gambrinus ligy v kádru reprezentace byli na lavičce Kolář, Petržela, Matějovský a Lafata. Pamatuji si období, kdy v reprezentaci nebyl z domácí nejvyšší soutěže nikdo.
Včerejší utkání bylo úspěchem týmu, který tahal za jeden provaz a jako správný lídr se prezentoval kapitán Rosický. Svojí aktivitou i verbálním působením na spoluhráče jim dodával jistoty a přijal tím roli klíčového, zkušeného tahouna.
Skvělý byl Jiráček. Hrál na velkém prostoru a dokázal se probít do několika vyložených šancí, které bohužel neproměnil. Soupeřova obrana si určitě více hlídala Rosického a Jiráček se toho snažil využívat. Tomáš Rosický byl u obou vstřelených branek jako asistent
Moji velkou pochvalu zaslouží také Plašil. Je to konstruktivní záložník, který v pátek přijal v rozestavení 4 1 4 1 pozici defenzivního středopolaře, který musí střežit prostor před stopéry, vyhrávat osobní souboje a získané míče předávat ofenzivním hráčům. Vyhrál jich 21. Nejen tímto mi hra našeho týmu připomínala způsob hry Plzně a Plašil v něm plzeňského Horvátha.
Velice aktivní byli oba krajní obránci Pudil a Gebreselassie. Pudil měl dokonce nejvíce přihrávek adresovaných jemu a od něj (86). Hned za ním se „umístil“ Jiráček, Rosický a Gebreselassie.
Prováděl jsem totiž vyhodnocení zápasové analýzy utkání s Černou Horou od firmy „Panini digital“ pro deník Sport. Z mnoha údajů z ní vyplývá, že jsme vyhráli zaslouženě, že druhý poločas byl z obou stran aktivnější, a že zřejmě nám k vítězství pomohlo i střídání soupeře v 61.minutě. Po nečekaně aktivním začátku druhého poločasu (za tři minuty 4 střely z celkových pěti ve druhém poločasu) si začal trenér Černé Hory zřejmě tak věřit, že stáhl ze hřiště vysunutého Damjanoviče, na levou stranu středové řady poslal Bozoviče a dva podhrotové hráče Jovetiče a Vučiniče posunul na hrot. Přešel z rozestavení 4 2 3 1 na 4 4 2. Tím oslabil zesílený střed hřiště o jednoho hráče a hned za dvě minuty toho využil Pilař, když navedl míč zleva „dovnitř“ a zakončil parádní střelou.
K trenérovi Černé Hory snad jen ještě jednu poznámku. Svým teatrálním vystupováním jen dokazoval, že na svoji roli trenéra reprezentace ještě nedozrál a patří tam i nešťastná změna ve druhém poločasu.
Pochválit zaslouží celý tým, ovšem teď je třeba tuhle dobře zahájenou baráž dotáhnout do úspěšného konce a tím je postup na EURO 2012. Věřím, že to toto mužstvo zvládne a v úterý se budeme všichni radovat. Hráči, realizační tým a my všichni, kterým na našem fotbalu záleží, jak jsem napsal i na začátku svého komentáře.
Lis
12
2011