Neděste se! Ve svém komentáři k posledním událostem v našem fotbalu se nebudu zabývat událostmi v Libyi. „Moje“ minové pole je jen „virtuální“, složené hned z několika fotbalových „bomb“, které v posledních dnech vybuchly.

Skoro nevím, kde mám začít. Asi od konce, kdy včera, po vylosování skupin Ligy mistrů, označili hráči Viktorie Plzeň tu svojí doslova za „bombu“. Ano, hrát proti FC Barcelona, AC Milán a k tomu přídavkem s BATE Borisov je opravdu velká „bomba“. Nevím, jak pro vás, ale „bomba“ je to i pro mě a už se na ta utkání moc těším. Zkouším si představit, jak to srovnání kvality našeho mistra s těmito fotbalovými giganty bude vypadat. V souvislostí s Viktorií Plzeň u mě „vybuchují“ i další „bomby“. Určitě sem patří i samotný způsob, jak český mistr do hlavní soutěže postoupil. Šest utkání, šest vítězství, průměr 3 vstřelené branky na zápas. To jsou přeci další „bomby“. „Bombou“ jsou pro mě i výkony hráče jménem Jiráček. Ohromný pracant, k tomu velmi sebevědomý a fotbalový. Nechybí mu odvaha v situacích jeden na jednoho, dovede se prosadit i v koncovce. Poprvé jsem si jej všiml někdy v dubnu 2009, kdy jsem, jako trenér Vítkovic, navštívil utkání Poháru ČMFS (dnes FAČR) ve Fulneku. Hrála tam Plzeň a zaujal mě hráč, jehož jméno jsem si musel po utkání zjistit. Měl delší vlasy, hodně běhal a tím mě zaujal. Jak už to v pohárových utkáních bývá, jako náhradník dostal šanci v základní sestavě a dnes je, díky své ohromné vůli a morálce, tam, kde je. Bude hrát Ligu mistrů a debutovat v reprezentaci ČR. Vzorový příklad pro další talentované fotbalisty.
Další „bombou“ jsou pro mě týmové výkony mužstva a vůbec týmová atmosféra v celém plzeňském klubu. Já vím, když se daří, tak je to tak vždy. Jenže u Plzně to platí obráceně. Jim se totiž daří, protože se zde podařilo vytvořit lidsky, ekonomicky i sportovně skvělé prostředí, kterému se potom i odmění paní štěstěna. Opačně to totiž nefunguje.
A o tom se přesvědčil druhý náš zástupce v evropských pohárech Sparta Praha a to je také „bomba“, tentokrát s hořkou příchutí. Větu, že postup do skupinové fáze Evropské ligy si prohrála v Rumunsku se mi nechce ani opakovat. To je nad slunce jasné. Jenže podstatné pro ně by mělo být, proč tomu tak je. Proč se k nim nepřiklonilo ani to potřebné štěstí, protože při jeho přízni by včera alespoň na prodloužení dosáhli (i přes šance soupeře). Pokud kladu vždy na první místo atmosféru v klubu a v mužstvu, tak v tomto bodě je mezi oběma kluby velký rozdíl. Dlouhodobě (mnoho let) mám pocit, že ve Spartě není v tomto ohledu něco v pořádku. Zdá se mi, že tam dnes i v minulosti kabinu řídí starší hráči podle nějakých svých pravidel, která nevedou k vytvoření soudržné, týmové atmosféry, která by se pozitivně projevila na hřišti. Kdo z nových hráčů se tomuto režimu nechce přizpůsobit, tak má problémy. Je to sice pouze moje vnější spekulace, ale vychází i z určitých indícií, které se ke mně dostaly. Kdysi měl v tomto smyslu u těchto „šéfů“ problém i Pavel Nedvěd.
K dobré atmosféře nepomáhají ani nejasné nebo stále se měnící kompetence v realizačním týmu a tlak, který z toho na všechny kolem působí. Sparta měla vždycky velký rozpočet, v naší lize daleko nejvyšší. To ovšem k úspěchu nestačí. Dnes totiž už nemá takový vliv na dění v našem fotbalu, jako v minulosti. V tom má zdatné konkurenty právě v Plzni, Mladé Boleslavy, Teplicích, Jablonci (všešchno kluby z Čech). V dobách „cinklých“ sezón to měla zkrátka jednodušší a být vítězem ligy se Spartou nebyl velký problém ani pro trenéry. Dnes už to mají ve všech směrech těžší, proto vytvořit týmovou atmosféru v klubu je, podle mého názoru, pro ni klíčové. Nevím, jestli to jde s hráči, kteří jsou za zenitem nebo berou Spartu jako přestupní stanici do zahraničí a navíc s vysokým platem. Jedno ovšem vím jistě. Že tam by měla její obroda začít.

Příspěvek byl vložen dne 26.08.2011 [Pátek] v 14:53 hodin a zařazen do rubriky Český fotbal. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.