V minulém týdnu jsem byl na dovolené v zahraničí, ale díky v dnešní době běžným komunikačním prostředkům a televizní stanici Eurosport jsem byl v obraze o důležitých událostech našeho fotbalu. Mám na mysli Mistrovství světa U17 v Mexiku, Mistrovství Evropy U21 v Dánsku a Valnou hromadu ČMFS (dnes už FAČR) a odstoupení jejího předsedy Ivana Haška.
Jako dlouholetého trenéra mě zaujalo především vystoupení našich družstev na závěrečných turnajích svých věkových kategorií. Přesto, že jsem neviděl úplně všechna utkání ( u U17 pouze s USA a část s Uzbekistánem, u U21 s Ukrajinou, Španělskem a Švýcarskem), tak i ta, která jsem viděl, mě utvrdila v tom, že největší problém našich hráčů (na všech úrovních) je jejich individuální kvalita, v které nás předčí už i průměrná družstva. Mám na mysli dynamickou techniku, kreativitu, schopnost obejít protihráče, dynamiku pohybu, snahu o okamžité získání ztraceného míče napadáním soupeře. Dále mít v zásobě řešení herní situace v okamžiku zisku míče, zrychlení přechodových fází hry, schopnost přesně kombinovat. Všechny tyhle herní disciplíny spolu navzájem souvisí a podmiňují se. Navíc naši fotbalisté a to ve všech kategoriích, včetně áčka, zaostávají za všemi v tzv. kultuře pohybu. Sem patří obratnost, koordinace, rychlá změna směru. Pohybově působíme doslova jako nemotorná nemehla.
Tyhle všechny nedostatky českých fotbalistů já vnímám dlouhodobě, přesto mě to překvapilo především u U21. Tohle mužstvo mělo totiž za sebou velmi povedenou kvalifikaci, dlouhou sérii utkání bez porážky. Ta utkání jsem bohužel neviděl, a proto mě herní projev mužstva tak překvapil. V posledních letech jsme u našich družstev tyhle nedostatky nahrazovali kvalitní organizací hry, taktickou disciplínou a týmovým pojetím. Jenže tyhle naše přednosti už mají naprosto automaticky všichni soupeři a nyní zjišťujeme, že nám ujel vlak. Nemyslím si, že bychom měli hrát jako Barcelona nebo španělská mužstva. To je opravdu mimořádná fotbalová kvalita. Ovšem na úroveň ostatních bychom se měli postupně propracovat.
Reprezentace U17 sice ze skupiny nakonec nepostoupila, ovšem i když zmiňované nedostatky v jejich herním projevu byly vidět, tak v herním stylu tohoto týmu jsem viděl i progresívní prvky moderního fotbalu. Kvalitnější kombinace po zemi, doplňování útočníků delšími náběhy dalších hráčů, snaha o rychlejší a přímočařejší řešení útočné fáze po zisku míče. Branky obdrželi vesměs po individuálních chybách v defenzívě.
Pro některé možná šokující zjištění (pro mě tedy ne) o stavu individuální kvality našich hráčů přišlo právě v době, kdy FAČR podniká kroky k tomu, aby se tento negativní obraz produktů našeho mládežnického fotbalu změnil. Začalo to změnou struktury soutěží mládeže, u těch menších dětí snížením počtu hráčů a zmenšením hřiště, nově se přidělovala Sportovní střediska (žáci) a Sportovní centra (dorost) za přísných podmínek. Tahle družstva budou hrát uzavřené soutěže bez hrozby sestupu, dotace by kluby neměly dostávat podle umístění v tabulce. I to vedlo často trenéry k tomu, že se hrálo hlavně na výsledky a děti se neučili herním fotbalovým dovednostem. Receptů by se možná našlo i více, ale tím hlavním, kdo může tenhle pro náš fotbal tristní stavzměnit, jsou trenéři mládeže. Tam, u těch nejmenších, už vznikají špatné nebo správné fotbalové návyky, ale i špatný nebo správný vztah dětí k tomuto sportu. A my se musíme snažit vštěpovat jim ty správné. Jak na to, by zabralo hodně místa v tomto mém zamyšlení, tak snad příště. Hlavně se do toho musíme pustit, protože včera již bylo pozdě…
Čvn
30
2011