V posledních dnech dostával v médiích různého typu větší prostor, vedle fotbalu, i další z nejpopulárnějších sportů u nás a tím je lední hokej. Bylo to přirozené, hned vedle, u našich bývalých federálních kamarádů se konalo mistrovství světa. Nebudu psát o jeho průběhu a skvělých výkonech našich borců, ale jako trenéra mě zaujalo zjištění redaktorů deníku Sport, že: „Hadamczik obstál a vyrostl“ nebo že „Z kdysi vysmívaného „Lojzy“ se na slovenském šampionátu stal respektovaný kouč“.
Proč mě to tak zaujalo? Důvody jsou dva. 1. To, co zjistili redaktoři Sportu já už dávno o trenérovi Hadamczikovi vím a také vím, proč je tomu tak. 2. Stejné „příběhy“ totiž sleduji dlouhodobě i v „mém“ sportu, ve fotbalu.
V obou sportech se roky řeší, zda je nutným předpokladem k výkonu tak náročného povolání, jako je v těchto sportech a v našem českém prostředí post trenéra, skvělá až vyjímečná hráčská minulost. Můj názor je, že být v těchto sportech skvělým sportovcem zdaleka nestačí k nominaci např. na post trenéra reprezentace. Dlouhodobě sleduji neodborné teorie bývalých hokejistů, které zpochybňují odbornost pana Hadamczika a i např. generálního manažéra hokejového svazu Slavomíra Lenera. Je jim vytýkána mizivá hráčská minulost. Přesto, že jsem bývalým prvoligovým fotbalistou, tak jsem jednoznačně na straně těch, co tvrdí, že být výborným hráčem je ke kvalitnímu trenérovi velmi malým předpokladem.a naopak skvělým trenérem může být i ten, kdo nikdy ligu nehrál. Takových příkladů je i ve fotbalu mnoho, ale zpět k panu Hadamczikovi. Čtu jeho rozhovory, názory a je mi jasné, že je odborník na slovo vzatý. Že není náhoda, že je také úspěšným podnikatelem a na regionální úrovni i politikem. Ano, k tomu všemu potřebuje ostré lokty, ale to v dnešní době jinak nejde. Ve všech těchto oblastech (byl i majitelem fotbalového klubu Baník Ostrava) musí komunikovat s lidmi na různých úrovních a dosáhnout patřičného výsledku. Jiné to není ani u hokejistů a on i tam potvrzuje, že je výborný psycholog, inteligentní člověk a věci rozumí. Kdyby tomu tak totiž nebylo, tak to hráči hned poznají a trenér ztratí respekt a autoritu u všech s kterými jedná. Vedení klubu, média, příznivci a především jeho svěřenci. To je totiž v této práci to základní.
Podobným příkladem z fotbalu je několikaletý „kolotoč“ kolem postu trenéra reprezentace. Za poslední léta se na něm vystřídalo několik výborných bývalých fotbalových reprezentantů (Chovanec, Rada, Straka, Bílek) a mezi nimi i jeden trenér z Moravy, pro mnohé jen nějaký Karel Brückner. V době, kdy probíhala jeho volba (konkurentem byl Jarabinský poté, co Petržela se vzdal nominace) jsem působil v prvoligovém Jablonci. Dobře si pamatuji zděšení tamních „odborníků“ na zprávu, že trenérem bude právě on. Protože trenéra Brücknera znám z mnohaleté spolupráce, tak jsem je ujišťoval, že teď to bude už konečně fungovat. Oni totiž tenkrát zřejmě v Čechách nezaregistrovali, jaké úspěchy dosáhl se Sigmou Olomouc v evropských pohárech. Za všechny uvedu čtvrtfinále Poháru UEFA (dnes Evropská liga) proti Realu Madrid (1:1 a 0:1), vyřazení Hamburku, Fenerbahce Istanbul (v Olomouci 7:1) v době, kdy to byla velmi kvalitní soutěž, protože kromě mistrů jednotlivých evropských lig se jí zúčastnili všichni ostatní kvalitní kluby. Dnes z těch nejlepších lig v ní hraje až ten třetí, čtvrtý i pátý. A to nemluvím o herním stylu mužstev, která trénoval a nejen v Olomouci. Při rozhovorech s hráči reprezentace z té nejslavnější doby to hodnotí i teď, po několika letech. Měl u nich obrovskou autoritu, i když jej vůbec před tím neznali. Protože brzy zjistili, že je odborník. Pokud je totiž trenér bývalý reprezentant, z toho, co těmto hráčům říká a co dělá oni poznají, že to je jenom jméno a autoritu mít nemůže a tím i očekávané výsledky. Navíc když jejich „volba“ je výsledkem fotbalového politického handlu nebo kamarádství na těch správných místech.
Když uvedu úspěšné trenéry od nás z Česka, kteří vůbec nehráli první ligu, tak jsou to zajímavá jména: Brückner, Škorpil, Komňacký, Mareček, Dovalil, Marko, Psotka, Soukup a určitě jsem na někoho ještě zapomněl. Mají nevýhodu, že svoje postavení v tomto velmi konkurenčním prostředí musí dlouho a po drobných krůčcích budovat. Naopak bývalí fotbaloví reprezentanti to postavení mají hned, jsou populární, zajímaví pro fanoušky i sponzory klubu, ale odbornou kvalitu musí ukázat až prací s mužstvem, což se ne vždy podaří. V tom prvním případě je ta pracně vybudovaná pozice stabilnější, dlouhodobější. Jako u fotbalistů. Ten s talentem od boha jej většinou nevyužije, dostal to totiž zadarmo. Ten s menším talentem, ale větší vůlí to většinou zvládne.
A ještě poslední poznámka. Nikdy jsem nebyl a nejsem nacionalista, nepodezřívejte mě. Za ta léta, která ve fotbalu působím jsem si dobře všiml, že trenéři z Moravy (patří tam i oba jmenovaní Hadamczik a Brückner) jsou pracovitější. A víte proč? Nikdy nic nedostali zadarmo, ani jako hráči, ani jako trenéři. Ta pracovitost trenérům, kteří prošli jako hráči např. Spartou jim chybí. Už v roli hráčů jim byla tzv.umetaná cesta k úspěchům podle hesla všichni jsme si rovní, jen někteří ještě rovnější. Už před 20ti lety, kdy jsem studoval licenci UEFA Profi bylo evidentní, že studenti-trenéři z Moravy ke studiu přistupovali daleko zodpovědněji. Bohužel k prosazení se v dnešním světě (netýká se to jen trenérského řemesla) pracovitost zdaleka nestačí. Je třeba mít i kontakty, ostré lokty…..
Kvě
20
2011