Všichni příznivci fotbalu bez ohledu na klubové barvy jsme se určitě těšili na jarní pokračování Evropské ligy. Nedočkavost zvýšila účast českého zástupce Sparty Praha a především atraktivnost soupeře, kterým byl zástupce nejkvalitnější ligy na světě (anglické Premier League) FC Liverpool. Jako vždy před takovými konfrontacemi se před utkáním spekulovalo, jak utkání bude probíhat, jak velké šance má Sparta nebo v jaké sestavě soupeř nastoupí. Při u nás již tradiční kritice domácí Gambrinus ligy mě zaujalo poměrně dost hlasů o tom, že šance pro Spartu existuje. Myslel jsem si to i já, protože nesdílím extrémně kritický názor na úroveň naší nejvyšší soutěže. Jsem rád, že Sparta můj názor v tomto utkání potvrdila.
Notorický kritik poznamená, že Liverpool je v krizi, že nepřijel do Prahy kompletní, že hrál jen to, co potřeboval, a spoléhá se na odvetu v Anglii. Ano, to všechno je pravda, ale při hodnocení výsledku utkání to nikoho nezajímá. Navíc i Spartě odešli přes zimu důležití hráči (Kucka a Wilfried), nastoupila po téměř 3 měsících do soutěžního utkání, Liverpool měl být daleko rozehranější. Velmi cenné je pro Spartu konstatování, že v utkání měla k vítězství daleko blíže než slavný soupeř a podala velmi dobrý výkon.
V sestavě Sparty se ve srovnání s podzimem objevili uzdravení Kušnír a Matějovský a překvapivě i úplný nováček Adiaba. Hrála v rozestavení 4 3 3 s tím, že v obranné fázi hry vycházela z důsledného obranného bloku, který nejčastěji „vystavěla“ na polovině hřiště. Vzhledem k předpokládané kvalitě soupeře si nedovolila tento blok předsouvat vysoko na soupeřovu polovinu, což se může zdát podle hesla „po bitvě je každý generál“ jako chyba. Takové tvrzení by však nebylo spravedlivé. Liverpool totiž nepodal očekávaný výkon především proto, že mu to Sparta nedovolila. Nikdo z hráčů Sparty nezklamal, podali dobrý, kolektivní výkon. Řepka sváděl neúprosné souboje s jediným vysunutým hrotovým útočníkem hostí N’gogem, krajní obránci Kušnír i Pamič hráli velmi ofenzívně, prostor k tomu jim uvolňovala obě křídla Kerič a Kadlec. Na hrotu se statečně „pral“ Kweuke, jenž zlepšil pohyb. Po zimní přípravě je dynamičtější a obratnější, což předvedl při pohotové střele z otočky, kterou Reina bohužel chytil. Velmi dobře spolupracovali v prostoru všichni tři středoví hráči Abena, Vacek a Matějovský. Posledně jmenovaný má ještě na víc, i když ve srovnání s podzimem je vidět, že je zdravý a má natrénováno (při pohledu zblízka je poznat, že shodil nějaké to kilo).
Největším překvapením byl pro mě neznámý Abena. Hrál s přehledem, věděl, kdy míč podržet, kdy rychle odehrát, a jeho načasování kolmé přihrávky na naběhnutého Pamiče do pokutového území bylo ukázkou jeho fotbalovosti a skvělé techniky. Kromě toho je silný i v soubojích o míč. Mně se nejvíce líbil ten třetí ve středu hřiště a tím byl Vacek. Je to hráč, který hraje zodpovědně dozadu, i při své subtilní postavě dokáže v soubojích přitvrdit, k tomu je fotbalový s dobrou přihrávkou i střelou. Jen při ní musí lépe mířit. Blažka nelze příliš hodnotit, protože si moc nezachytal, což je vizitka dobré organizace hry celého mužstva. Bylo vidět, že na soustředěních v zahraničí se Sparta hodně věnovala hře v bloku, trenéři měli dobře přečtenou hru Liverpoolu. Jsem přesvědčen, že hráči z Anglie se pletou v přesvědčení, že všechno doženou doma na stadionu Anfield Road. Pevně věřím, že projít (včera dobře fungující) obranný blok Sparty pro ně nebude vůbec jednoduché a pokud se Spartě třeba podaří vstřelit branku, tak určitě postoupí. A to by byl definitivní důkaz toho, že česká nejvyšší fotbalová soutěž není tak špatná, jak si mnozí myslí.