Před několika dny mě zaujala (a ještě více překvapila) reakce v médiích na kritiku, kterou trenér Sigmy Olomouc Zdeněk Psotka adresoval svým hráčům v prvním poločasu utkání proti Liberci. Nemohli totiž pochopit, že trenér je nespokojen, když tuto část utkání jeho svěřenci vyhráli 3:0. On dokonce řekl, že to byl nejhorší poločas v letošní sezóně, a že před týdnem proti Mladé Boleslavi hráli daleko lépe, i když uhráli jen bezbrankovou remízu.
Uvedená událost jasně potvrzuje skutečnost, že my trenéři vnímáme průběh utkání často v jiných souvislostech než novináři, diváci nebo fotbaloví funkcionáři. Oni totiž často hodnotí úroveň utkání jen podle výsledku, počtu vstřelených branek, jednotlivé hráče pak podle toho, zda vstřelili branku nebo jestli byli střídáni. Stejné jsou i moje osobní zkušenosti. Hráč, který utkání nedohrál a vystřídal, má zkrátka automaticky v tisku nejhorší známku. Jenže motivem trenéra ke střídání zdaleka nemusí být jen poslat na hříště za špatného hráče toho lepšího, ale může jít o zdravotní důvody, nedotrénovanost hráče po zranění, změna taktiky nebo jen prostá snaha poslat na hřiště čerstvého hráče za unaveného.
Vráťme se ale ještě zpět k trenéru Psotkovi. Mužstvo Sigmy totiž v tomto utkání vedlo v 16. minutě 3:0 a poté ve zbytku poločasu hrálo nezodpovědně (ztrácelo míče a hrálo nedisciplinovaně směrem dozadu). I soupeř z Liberce se proto dostal do několika vyložených šancí (naštěstí pro Olomouc je neproměnil). Zmíněných prohřešků si samozřejmě trenér musí všímat a v hodnocení utkání (ač vítězného) je svým svěřencům vytknout. Fotbal má ve své charakteristice dvě základní fáze hry, útočnou a obrannou (plus přechodové fáze mezi nimi). Trenéry zajímá, jak hráči plní své povinnosti ve všech fázích hry (nejen v té útočné), přestože všichni bychom rádi hráli útočně a atraktivně a měli přitom i výsledky. Trenér Psotka moc dobře věděl, že příště by ty šance mohl soupeř proměnit a byl by problém. Jeho kritika tedy směřovala k hráčům i z preventivních důvodů. Ve středu, při sledování utkání Ondrášovka cupu na internetu mezi Hulínem a Sigmou, kdy v 70. minutě ještě domácí vedli 1:0, mě hned napadlo, že trenér své hráče dobře zná a věděl, proč tu nezodpovědnost nesmí přehlížet. I kapitán mužstva Škerle po utkání do kamery přiznal, že někteří hráči hráli nezodpovědně.
Podobný přístup by měl mít trenér obecně také při utkání, které jeho mužstvo prohrálo. Porážka totiž automaticky neznamená, že během zápasu bylo všechno špatně (což je častý pohled funkcionářů). Trenér si musí vše vyhodnotit ze svého hlediska, protože nejlépe ví, jaké měli jednotliví hráči úkoly. Pokud příčinou porážky nebyly zásadní systémové chyby, ale přispěly k ní spíše chyby individuální (které trenér příslušným hráčům vytkne), lze předpokládat, že v dalším utkání se požadovaný výsledek (tj. vítězství se ziskem 3 bodů) dostaví. Ideální variantou je, pokud ve vítězném zápase mužstvo podá navíc kvalitní výkon (což je v současnosti často případ Sigmy Olomouc pod vedením trenéra Psotky).
Na závěr uvedu ještě jednu léty ověřenou zkušenost, kdy se nechá okolí lehce ovlivnit. Když hraje mužstvo výborně 70 minut a posledních 20 minut špatně, je utkání hodnoceno negativně. Pokud je tomu naopak (třeba poslední derby Slávia – Sparta mělo kvalitu a náboj od 65. minuty), tak hodnocení je pozitivní. Trenér ovšem musí vidět výkon týmu v celém kontextu (nejen podle výsledku nebo závěru střetnutí). Jeho hodnocení musí vycházet z reálného pohledu na utkání, aby z něj mohl vyvodit relevantní informace, které lze efektivně využít v přípravě na další zápasy.