Po neúspěšné snaze našich klubů postoupit v Evropské lize jsem byl zvědavý, jak si se stejnou šancí poradí náš poslední zástupce v evropských pohárech – Sparta Praha. Měla velkou šanci postoupit do hlavní fáze Ligy mistrů. Tím by získala nejen obrovský finanční bonus, ale i sportovní prestiž a v neposlední řadě body do klubového i českého koeficientu pro další ročníky. Jejich soupeř (Žilina) byl vnímán jako přijatelný (z možných soupeřů), jenže realita na hřišti byla úplně jiná. V tomto zamyšlení se nechci zabývat sportovními hledisky, ale stejně jako v předchozím souboji Sparty s polskou Poznaní mě zaujal jiný moment – neuvěřitelná nedisciplinovanost hráčů Sparty.
O té v Poznani už všichni víme. Totální zkrat Marka Matějovského (u něj mě to nepřekvapilo, protože jsem ho trénoval), naivní snaha o bojovnost zkušeného Sionka (také jsem jej trénoval a vím, že chtěl jít příkladem v bojovnosti a přehnal to), přísná druhá žlutá karta Wilfrieda. Sparta musela nastoupit bez těchto hráčů v nejdůležitějším utkání sezóny! Další zkušení fotbalisté (Řepka a Brabec) se od svých kolegů nepoučili. V utkání se Žilinou obdrželi naprosto zbytečné druhé žluté karty za fauly daleko od vlastní branky. V odvetě v Žilině budou chybět.
Kde je příčina tohoto chování sparťanských hráčů? Určitě ve vedení klubu a realizačním týmu, který zřejmě nedostatečně přísně působí v tomto směru zejména na zkušené hráče. Tentokrát však mířím jinam. Mířím k těm, kdo mají strážit pravidla hry a disciplínu na hřišti. ANO, JSOU JIMI ROZHODČÍ! Naši rozhodčí totiž v tomto směru zcela postrádají objektivitu a k některým vyvoleným klubům (a také vyvoleným hráčům) jsou velmi vstřícní a tolerantní. Takoví hráči jsou zvyklí, že jim skoro všechno projde, a na mezinárodní scéně, kde už nepatří k těm vyvoleným a chráněným, se nestačí divit. Rozhodčího v těchto utkáních nezajímá, kolik má ten a ten hráč Sparty (a třeba i Jablonce a jiných klubů) žlutých karet. Je zajímavé sledovat reakce našich hráčů v těchto utkáních. Téměř ve všech byli nespokojeni s mnoha verdikty. Proč? Protože u nás v lize by si to proti nim rozhodčí nedovolil a nejsou tudíž na to zvyklí.
V této souvislosti mě zaujala poznámka velmi zkušeného reprezentanta Štajnera, který na dotaz „Co vás po pěti kolech po letech v zahraničí v Gambrinus lize nejvíce překvapilo?“ odpověděl, že velká kritika a urážky hráčů během utkání směrem k rozhodčím a spolu s tím i fakt, že rozhodčí to tolerují a netrestají. Přitom Štajner před odchodem do Bundesligy nepatřil k úplně klidným hráčům. Během působení v Německu (v prostředí, které vyžaduje vyšší úroveň profesionality) se musel změnit. Jeho tvrzení jen potvrzuje můj dlouholetý pohled na naše rozhodčí. Není potom divu, že naši rozhodčí ztrácejí respekt a autoritu u hráčů, médií a také příznivců fotbalu, že za každou jejich chybou všichni něco hledají a že naši rozhodčí na největších fotbalových turnajích chybějí.