Vybavil se mi televizní seriál „Okresní přebor“

V minulém týdnu jsem v jeden den zaznamenal dvě fotbalové události, které se sice netýkaly přímo fotbalového utkání a jeho výsledku, přesto jsem se je rozhodl okomentovat. Dalo by se stručně napsat: srovnání profesionalismu v Anglii na klubové úrovni a amatérismu v Česku (přesnější by bylo v Čechách) na úrovni reprezentace.

První události byla informace, že hráč Liberce a české reprezentace U21 Marcel Gecov uspěl na testech v klubu Premier League Fulham FC. Gecov sice patřil k málo hráčům naší U21 na Mistrovství Evropy v Dánsku, kteří nezklamali, přesto to lze považovat za skvělý úspěch. V rozhovoru s ním mě zaujalo popisování zdravotní prohlídky hráče, která probíhala celý den až do pozdního večera. Byl totiž kontrolován doslova každý centimetr jeho těla. Angličané totiž nechtěli koupit tzv. „zajíce v pytli“ a postupovali proto velmi profesionálně.
Ovšem za čistý amatérismus, mně připomínající známý televizní seriál  „Okresní přebor“ , považuji některé praktiky na postech trenérů naší reprezentace. Nechci se už vracet ke „koncepčním“ volbám trenérů tohoto elitního výběru v posledních letech (fotbalovo-politická nominace trenéra Rady a kamarádská pomoc předsedy Haška bývalému spoluhráči Bílkovi). Pracuji jako fotbalový trenér mnoho let a post trenéra reprezentace považuji za vrchol kariéry každého trenéra, a tak také vnímám dění kolem tohoto prestižního postu. Nominací by měla být jednoznačně úspěšná trenérská kariéra a především odbornost a kompetentnost zastávat tento nejvíce sledovaný trenérský post. To stejné bych očekával i u realizačního týmu, který si ten který trenér u reprezentace vybírá. Proto mě velmi nemile překvapila zpráva, že jeden z asistentů trenéra Bílka Luděk Klusáček dal přednost působení v Al-Ahlí u bývalého předsedy Ivana Haška.
Dovedu pochopit, že trenéři si vybírají svoje působiště v co nejatraktivnějších klubech. Mám na mysli atraktivitu ve smyslu výšky platu. To bych mu z principu nevyčítal. Zkrátka jde za lepší nabídkou. Ovšem to by platilo, kdyby „utekl“ za Haškem z klubu. Z pozice člena realizačního týmu „A“mužstva ČR se mi to nelíbí a jenom to potvrzuje praxi, kterou jsem kritizoval o několik řádků dříve.
Trénovat reprezentaci by měla být čest, měla by mít tu nejvyšší vážnost. Určitě by to neměli trenéři ani asistenti vnímat jako „teplé místečko“, které mi někdo dohodil a hned, jak se objeví něco lepšího (rozuměj vyšší plat), tak uteču.
A úplně nejděsivější je postoj zodpovědných k útěku Luďka Klusáčka. Všichni jej chápou, jde přeci za lepším, nikoho za něj nehledáme, o jeho náplň se podělíme. Jednak to znamená, že byl u mužstva nadbytečný, tedy zbytečný a jednak, že my ostatní nemáme celkem co dělat, tak to zvládneme i bez něj. Mně tento případ perfektně zapadá do představ o volbě trenéra „A“mužstva české reprezentace a to mě zneklidňuje.

Komentáře nejsou povoleny.